Literatura, válečná literatura
Erich Maria Remarque
Vlastním jménem Erich Paul Remark, byl německý spisovatel. Byl synem knihvazače. Zprvu chtěl být hudebníkem, pak malířem. Roku 1916 odešel jako dobrovolník do 1. světové války. V roce 1918 byl raněn. Po 1. světové válce vystřídal řadu povolání. Kromě jiného byl účetním, obchodním cestujícím, agentem se hřbitovními náhrobky, varhaníkem aj. Velmi se zajímal o automobilové závody a nějaký čas i aktivně závodil.
V letech 1923 – 1934 působil Remargue jako redaktor v Hannoveru. Cestoval po Itálii, Švýcarsku, Balkánu a Turecku. V roce 1931 se přestěhoval do Ascony ve Švýcarsku.
Po nástupu fašismu v Německu v roce 1933 se dostal na index zakázaných autorů a v roce 1938 byl zbaven německého občanství. Roku 1939 odjel do New Yorku, kde získal americké občanství. Po válce se vrátil do Švýcarska.
Na západní frotně klid - osudy německého vojáka, který prožívá roky na frontě se svými přáteli. Prožité hrůzy ho provádějí i při návštěvě své rodiny a on cítí, že už jiný nebude. Postupně mu umírají i jeho přátelé, některé při tom vidí, jiné ne. Sám mus vraždit lidi a uvědomuje si zbytečnost války i toho, že vraždí lidi, kteří mu nikdy nic neudělali. Vlastně je jen bezvýznamnou figurkou ve válce.
Tři kamarádi - Tři kamarádi Robert, Otto a Gottfried spolu vlastní automobilovou dílnu. Při jednom výjezdu autem se seznámí s dívkou Patricií a jejím spolujezdcem. Robert a Pat se začínají častěji vídat a jejich vztah propukne v lásku. Všichni čtyři společně tráví volný čas, jsou šťastni, spokojeni. Postupem času se Robert dozvídá o Patině nemoci - tuberkulóze, se kterou se už dlouho léčí. Pat ovšem po čase musí na léčení do sanatoria do Švýcarska na doporučení lékaře. Mezitím je Gottfried při protifašistickém povstání zákeřně a nečekaně zastřelen, ovšem Otto a Robert ho pomstí. Prodají všechny věci, aby mohli zaplatit Pat léčení. Ta ovšem stejně zemře
Vítězný oblouk - Ravic je německý lékař ilegálně žijící ve Francii. Pracuje na černo, aby se uživil, ovšem z operací trží jen neschopný doktor Durant, pod nímž operace provádí. Jednoho večera, kdy opět nemůže spát, potká na pont 'de Alma cizí ženu - Joan. Stráví s ní ze soucitu noc. Ona se mu poté přizná, že její přítel zemřel a leží v hotelovém pokoji, proto odešla. Ravic s ní vyřeší papíry ohledně smrti a na čas se rozejdou. Jeho přítel jí dohodí práci v nočním podniku, kde začne zpívat. Po čase mezi nimi vznikne zvláštní vztah, plný žárlivých scén, nekonečného romantismu, ale bez nadějí. Ravica dostihne policie a je na 3 měsíce vyhoštěn z Francie. Po návratu zjistí, že Joan žije s někým jiným, ovšem nepřestane za ním chodit. Nakonec jí v žárlivosti její přítel - herec postřelí a ona umírá v nemocnici Ravicovi před očima. Ten je nakonec dostižen fašisty a odvážen z hotelu.
(Pozn. H. S. - nejlepší kniha, která kdy vyšla)
Romain Rolland
byl francouzský dramatik, prozaik, literární kritik a hudební historik. V roce 1915 získal jako jeden z prvních na světě Nobelovu cenu za literaturu. Pracoval v nově vzniklém Červeném kříži. Narodil se v burgundském městečku Clamecy jako syn notáře. Již v chlapeckém věku projevoval nadání a tak se v roce 1880 rodina na nátlak matky přestěhovala do Paříže, aby zde jejich syn mohl získat nejlepší vzdělání. V Paříži vystudoval v letech 1886 - 89 elitní školu Ecole Normale Supérieure. Poté začal studovat v Římě, kde také zahájil svoji literární činnost. V letech 1893–1912 přednášel jako profesor dějiny umění na Ecole Normale a dějiny hudby na Sorbonně. Současně s tím působil jako hudební kritik a psal hudební monografie. Od roku 1912 se již věnoval pouze umělecké činnosti. V letech 1922 - 1933 pracoval Romain Rolland na svém druhém rozsáhlém románu s názvem Okouzlená duše. Stal se tak známou postavou světové kultury, že po okupaci Francie hitlerovským Německem se nacisté neodvážili Rollanda zatknout, aby nezpůsobili světovou vlnu nevole. A to i přesto, že Rolland propagoval Sovětský svaz a jeho socialistickou formu vlády, kritizoval fašismus a jeho představitele i Mnichovskou dohodu z roku 1938. Po uzavření Molotovova-Ribbentropova paktu v roce 1939 zaujal kritický postoj i ke Stalinovi.
Romain Rolland zemřel v roce 1944 v Burgundsku, ve městečku Vézelay poblíž svého rodiště.
Jan Kryštof - románový cyklus koncipovaný jako symfonie o osudech nadaného hudebního skladatele německého původu v období mezi Pařížskou komunou a první světovou válkou. Za tento román získal autor Nobelovu cenu.
Petr a Lucie - kýčovitá novela o lásce mladého Petra s bohatší rodiny a Lucie, která je sice talentovaná, ale bez finančního zázemí. Poprvé se setkají v podzemce při bombardování Francie, kde se do ní Petr zamiluje. Společně prožívají lásku, která je v kontextu vlastně o ničem a nakonec spolu zemřou při návštěvě kostela, který je bombardován
Okouzlená duše - Hrdinkou románu je dcera ze zámožné měšťanské rodiny, která pohrdne pohodlnou existencí a trpce a bolestně si vybojovává proti společenským konvencím své právo na nezávislý vlastní osud a lásku. Její syn, kterého neprovdána vychovává, dospívá již k myšlence boje za sociální spravedlnost, stává se vyznavačem
Marcel Proust
byl francouzský prozaik, jeden z tvůrců evropského románu 20. století. Narodil se v dobře situované měšťanské rodině. Jeho matka Jeanne Weilová,byla dcerou židovského makléře. Otec, Adrien Proust, pocházel ze středofrancouzkého Illiers. Po skvělých stuiích a praxi se Marcel Proust stal profesorem na lékařské fakultě v Paříži. Roku 1882 byl přijat na Condorcetovo lyceum, kde byl vynikajícím žákem. Již zde začal jeho zájem o literaturu a založil zde Revue lilas. Po maturitě absolvoval v Orléansu jedoroční dobrovolnou vojenskou službu. Poté studoval práva a v roce 1893 získal titul bakaláře. V roce 1895 studoval literaturu litenciátů. Po celou dobu studií, pokud mu dovolovalo zdraví, žil Proust intenzivním společenským životem. Nevyhýbal se ani veřejnému životu. Kromě toho podnikal cesty do ciziny, navštívil Itálii a Holandsko. V letech 1907- 1914 cestoval po Francii při hledání krásy starých katedrál v doprovodu své největší lásky šoféra Agostinelliho. Vycházky za svými přáteli podnikal často v noci, protože trpěl silnou alergií na sluneční světlo. Přispíval do Le Banquet, Revue hebdomadaire, Le Gaulois, Le Figaro, Mercure de France aj.
Hledání ztraceného času - V tomto románu je hlavním hrdinou vypravěč Marcel, který podniká cestu do minulosti na základě složitého procesu evokace prožitků vlastních i jiných postav a autobiografických reminiscencí hledá čas, který zanikl, o němž je však přesvědčen, že ho umělecké dílo může znovu vyvolat a zvěčnit. Román je současně široce pojatý obraz části francouzské společnosti kolem roku 1900, kterou Proust dobře znal.
Henri Barbusse
byl francouzský spisovatel a esjista, levicově orientovaný politik a novinář. Otec byl novinář a dramatik. Matka, Angličanka, zemřela, když mu byly tři roky. Již v mládí se seznamoval s verši francouzského klasicismu a realismu. Jeho oblíbenci byli tehdy ještě žijící Victor Hugo a také Émile Zola. Od svých devatenácti let byl několikrát odměněn v různých literárních soutěžích. Vystudoval literaturu a filosofii v Paříži. Po skončení studií byl zaměstnán na ministerstvech vnitra a zemědělství. Později pracoval jako vedoucí redaktor ve velkých nakladatelstvích. Zásadní změnou v životě znamenal rok 1914, kdy jako dobrovolník narukoval do 1. světové války. V roce 191 byl odměněn roku válečným křížem. V zákopech a ve vojenských nemocnicích napsal svůj protiválečný román Oheň, který mu ještě v době války zajistil světové uznání. V roce 1917 založil protiimperialistickou organizaci Clarté, která existuje dodnes. Tato skupina sdružovala levicově orientované spisovatele a intelektuály. Vydávala stejnojmenný časopis. K členům skupiny Clarté patřili i Romain Rolland, Henri Bataile, Upton Sinclair, G. B. Shaw, Stefan Zweig, Heinrich Mann, Bertrand Russell.
Skupina Clarté měla sekci i v Československu. Její členy byli Josef Hora, S. K. Neumann, Fráňa Šrámek a Ivan Olbracht.Henri Barbusse zemřel v Moskvě, pohřben je na pařížském hřbitově Le Pere Lachaise.
Oheň - Román s dokumentární přesností a autenticky vylíčil život vojáků na frontě a v zákopech. Čtenář se setkává s různými příběhy vojáků. Román nemá hlavního hrdinu. Knihu tvoří 24 kapitol, každá vypráví jednu epizodu. Autor vyjadřuje odpor proletářů k válce. Kniha je věnována padlým vojákům. V roce 1916 získal autor za tento román Goncourtovu cenu.
Clarté - Jasno. Román navazuje na předchozí dílo Oheň. Autor v něm odsuzuje válku. Román dal název mezinárodnímu hnutí sdružujícímu představitele humanistické inteligence.
Antoine de Saint-Exupéry
byl francouzský prozaik, publicista a letec. Pocházel z aristokratické rodiny. Studoval ve Švýcarsku a v Paříži. Od mládí se zajímal o letectví. Leteckou způsobilost získal během vojenské služby. Letectví se věnoval celý život. Jako pilot podnikl četné cesty po celém světě. Konal přednášková turné, psal reportáže. Literární a publicistické činnosti se věnoval již od dvacátých let. Za 2.světové války, do které se sám přihlásil, zahynul při průzkumném letu, pravděpodobně nad Středozemním mořem nedaleko Korsiky.
Malý princ - Exupéry proslul jako autor filozoficko - pohádkové alegorie - pohádky, kterou vypráví pilot ztroskotaného letadla. Je souborem autorových reflexí o nejzávažnějších otázkách přátelství, moudrosti, života a smrti.
Noční let - román čerpá z jeho zkušeností ředitele společnosti Aeroposta Argentina, která dopravovala poštu na první velké jihoamerické letecké lince.
Válečný pilot - próza vydává svědectví o hrdinství konkrétních příslušníků letky 2/33.
John Steinbeck
známý americký spisovatel, se narodil v roce 1902 v Kalifornii. Jeho tvorba začíná historickou romancí, ale během třicátých let se jeho náměty mění. Jeho pozdější romány prokazují zájem o sociální problémy a o přitažlivost Kalifornie. Steinbeck se stal jakýmsi prototypem „fyzického“, stejně jako Jack London dělal různé profese. Byl tesařem, zeměměřičem, úředníkem v obchodním domě, pomáhal na ranči. Zajímal se o vědecké disciplíny, byl oceánologem a zkoumal biologické teorie života. Vědomí biologie skupiny formovalo jeho náměty. Na Stanfordově univerzitě v rodné Kalifornii, o které se později rozepsal, se mu navíc dostalo jistého formálního vzdělání.
O myších a lidech - Kniha vypráví o mentálně narušeném Lenniem, který hrozně rád osahává hebké věci, ale neuvědomuje si při tom svou sílu a tak jeho zvířátka většinou intenzívní hlazení dlouho nevydrží, a také jeho příteli Georgovi, spolu se kterým chodí za prací. Mají v plánu si jednou zařídit vlastní malé hospodářství a když se na novém ranči seznámí s mrzákem Candym, rozhodnou se, že si ho hned příští měsíc společně koupí. Lennie se hlavně těší na to, že bude moci opatrovat huňaté králíky. Syn majitele ranče, Curley, se strašně rád pere a snaží se vyprovokovat velkého Lennieho k souboji. Lennie, aniž by chtěl, mu při tom úplně rozdrtí ruku. Curleyho žena se Lenniemu pořád vnucuje. Když pak jednou Lennie nechce pustit její hebké vlasy, začne křičet a vyděšený Lennie jí nechtěně zlomí vaz. Uteče z ranče k tůňce, kde se má setkat s Georgem, kdyby se něco stalo. Muži z ranče chtějí Lennieho zlynčovat a George vidí, že přítele už asi neuchrání. Jde k tůňce, vypráví Lenniemu o jejich budoucím hospodářství a při tom ho střelí do týla tak, aby zemřel rychle a bezbolestně.
Hrozny hněvu - Tom Joad se vrací z vězení domů do Oklahomy kde našel dům prázdný. Cestou potkal kazatele Casyho a dozvěděl se, že Joadovým banka zabrala půdu, rozorala pozemek, aby tam pěstovala bavlnu a že Tomova rodina je prozatím na farmě strýce Jana.
Vydali se na farmu, kde byla celá jeho rodina. Máma, táta Tom, strýc Jan, babička, dědeček, sourozenci Al, Noe, Winfield, Růtička, Růže Sáronská a její snoubenec Connie, se kterým čekala dítě. V kraji nebyla práce. Rozhodli se, že odjedou na západ do Kalifornie s vidinou práce za velké peníze. Živořili ve voze, pomalu jim docházely peníze, museli se uskrovnit, aby jim zbyly peníze alespoň na benzín. Nikde nemohli najít práci. Náročnou cestou zemřel dědeček a poté i babička. Tábořili na různých místech a žili provizorně tam, kde se dalo. Jeden z bratrů, Noe, utekl a Connie a kazatel Casy, který jel také s nimi, byli zatčeni. Cítili, jak se jim rodina pomalu rozpadá. Nakonec sehnali práci jako česači broskví, ale kvůli nízkému platu přešli na česače bavlny. Tom po potyčce s policistou utekl. Nastala zima a vydatné deště zaplavily vagón, který obývali. Růže Sáronská porodila mrtvé dítě. Příběh končí tak, že zbytek rodiny - matka a Růže Sáronská najdou útočiště v blízké stodole, kde se skrývá vysílený muž a mladý chlapec. Muž umíral hlady a Růže Sáronská jej zachránila tím, že ho nakojila...