Móda

V těžkých válečných letech musely ženy v mnohých směrech nahradit muže a s příchodem revoluce postavení ženy ve společnosti dochází i ke vzpouře v jejím šatníku. Ten zahltily především modely založené na jednoduchosti, praktičnosti a větší variabilitě pro nejrůznější příležitosti.

 

Malé černé a Louis Vuitton z kolekce fall 2009, Zdroj: style.com
Zdroj: style.com
Malé černé a Louis Vuitton z kolekce fall 2009

 

V České Republice

Šaty byly pro ženu největší chloubou. Ženy si na nich dávaly záležet, potrpěly si na eleganci a krásu. Šaty se nechávaly šít, švadleny často do rodin docházely, kde se třeba týden jen šilo. Šaty se často přešívaly, došívaly, přišívaly se různé ozdůbky, vsadky, límečky, vestičky, aby šaty pokaždé vypadaly nově, přesto nové být nemusely. Pro děvčátka do škol byly přesně dané úbory - zástěrky, byly lesklé (proti chytání špíny), měly mnoho kapes.

Později se začaly prodávat konfekce, např. vyhlášený byl obchod Šoršové (na rohu ulice Na Poříčí). V módě byly balonové rukávky, šaty měly ozdobu, nejčastěji květinu na klopě, která se obměňovala vzhledem k ostatním doplňkům. Jelikož šaty nebyly nejlevnější, ženy si jich vážily a chovaly se k nim velmi šetrně, proto jich neměly mnoho. Proto ženy své šaty obměňovaly, aby jich mohly užít co nejvíce, nejčastěji se měnily límce, vsadky.

Nejlépe oblékanými u nás byly především dvě ženy - Adina Mandlová, která byla manekýnkou v salonu Rosenbaum, pro kterou šila věhlasná Hana Podolská, proto měla šaty se slevou a mohla si i půjčovat šaty z přehlídek. Druhou byla Lída Baarová, která měla především zámožnější přítele.

Nejznámější byla Hana Podolská - vyučená krejčová. V r. 1908 si otevřela svůj první salon ve Vyšehradské ulici pojmenovaný U pěti králů. R. 1914 otevřela salon na rohu Jungmannovy a Vodičkovy ulice - byl známý svými kabinami s osvětlením v denním a večerním světle. R. 1915 otevřela ještě salon v pasáži Lucerna a začala s prvními módními přehlídkami. Dalším nejvýznamnějším v první republice byl Oldřich Rosenbaum. Jejich salon byl ve Štěpánské ulici, poté přestěhovaný na Národní třídu. Hlavní manekýnou byla Adina Mandlová.

Důležité byly detaily, například knoflíčky, jejichž hlavním znakem bylo, že byly pošívané látkou, tzn. že stačilo dojít ke švadleně se vzorem šatů a knoflíky se nechaly pošít stejnou látkou, jakou byly šaty.

U Jana Nepomuckého se daly sehnat nejrůznější novinky, např. první punčocháče, které v té době měly švy, které musely být vždy rovné (pozn. scéna z filmu Někdo to rád horké - Marylin Monroe se ptala na toaletách J. Lemona a T. Curtise, jestli má rovně švy). Záliba byla také ve vyšívání, např. vyšívání monogramů anebo jen křestních jmen na ručníky, košile, atd.

 

Ve světě...

Šaty se sníženým pasem a délka ke kolenům se již nenosí, sukně se opět prodlužují až k zemi a pas se vrací na své místo. Silueta je ještě štíhlejší a protáhlá, k čemuž mohou dopomoci i dlouhé upnuté rukávy. Madeleine Vionnetová navrhuje složité střihy, Coco Chanel jak je jejím zvykem naopak. Extravagantní chování se umírňuje – atmosféra ani přílišnou radost nedovoluje – a ženám zas narostly dlouhé kadeře.

 

Ve 30. létech vznikla první umělá vlákna (vinyl, celofán, luvisca…), ale např. Coco je odmítá. V roce 1935 se objevuje nylonové vlákno, které dá za vznik populárním „nylonkám“, oblíbeným směnným zbožím vojáků během války. Strohost 20. let je nahrazena romantikou.

Pořádají se jednodenní nákupní letecké výlety do Londýna a Paříže, v módě jsou knihy a filmy, které měly obrovský vliv na módní tvorbu - hollywoodská studia produkujífilmy bohaté na nákladné toalety s odvážnými dekolty. Filmové kostýmy však brzy vycházely z módy, proto se začaly tvořit pro filmové účely doslova nadčasové šaty, neboli glamour, které by si oblibu udržely déle. Jeden z nejslavnějších tvůrců filmových kostýmů byl Gilbert Adrian. V časopisech již nefigurují aristokrati, ale herci a herečky jeko Marléne Dietrich či Grata Garbo.
 

 

 

Oblíbené na šatech jsou kaligrafické vzory a námořnické prvky. Móda je elegantní a užívá populární vzory rybí kosti nebo kohoutí stopy. První americký návrhář, který se prosadil v Paříži byl Main Rousseau Bocher, čili Mainboucher. Stal se dokonce šéfredaktorem francouzské verze Vogue. Uvedl na trh šortky do půli stehem a plážové kalhoty pod kolena, které jsou „in“ zrovna letošní sezónu. Do popředí se dostala i tzv. „tyrolská móda“ s bavorskými výšivkami a dirndly, což byla nemilá předtucha Hitlerova nástupu.

 

Hledání ideálu

Touha žen dosáhnout dokonalosti se mnohokrát v minulosti vymstila. Jednou to byla gotická krása vyhublosti, jindy barokní plnosti, následně úzký pas provázející několik historických epoch sevřený k nedýchatelnosti v korzetu a po I. světové válce na sebe vzal ideál ženské postavy podobu chlapecké siluety. Synonymem krásy se stala dlouhá šíje, plochá hruď, úzké boky, propadlé břicho a dlouhé štíhlé nohy, které odhalovala zkrácená délka sukně dva prsty pod kolena a stala se tak výrazným rysem poválečné doby. Proslavila ji zejména Gabriella Chanel ve svém kostýmu nesoucí se na vlně nenápadného a střízlivého střihu, kterému odpovídalo i kratší sako.

Fotografie šatů a kostýmů s délkou sukně do půli lýtek bez kanýrů a volánků otištěných v americkém časopise Harper´s Bazaar vyvolal jemnou ale trvalou rebelii ženského odívání. Od roku 1926 znají ženy pojem malé černé, kterým Coco dala název Ford, z hledáčku pozornosti neunikl ani sportovní tříčtvrťový kabát nebo tvídový kostým.

 

Umírněné barvy šedá, béžová a černá v kombinaci se vzory rybí kosti a kohoutí stopy hrály prim na módní scéně a to hlavně proto, že na první pohled neměly zaujmout šaty, ale jejich majitelka. Přesně v duchu citátu anglické herečky Vivien Leighové: „Pravá dáma nenosí šaty. Dovoluje šatům, aby byly na ní nošeny.“ Střih měly obvykle košilový bez vyznačené pasové linie s nařasením na bocích.

V podání pařížské návrhářky Madeleine Vionnetové získávají však šaty střih asymetrický v kombinaci kontrastních a nestejnorodých materiálů. Jean Lanvinová naproti tomu neuznávala strohost, její oblečení bylo mírně dekadentní, ale za použití lehkých materiálů získávalo vzdušnost a jakousi křehkost.

Elsa Schiaparelliová přišla s módou širokých ramen s vycpávkami jako protiklad k úzkému pasu. Americký návrhář Main Rousseau Bocher uvedl na trh šortky do půli stehen a plážové kalhoty pod kolena. Do popředí se dostala i tzv. tyrolská móda s bavorskými výšivkami a dirndly, což byla nemilá předzvěst Hitlerova nástupu.

Návrhy šatů pro rok 1929, Zdroj: fashion-era.com
Zdroj: fashion-era.com
Návrhy šatů pro rok 1929

 

Hospodářská krize donutila i módu haute couture k produkci levnějších variant. To mělo, k nevoli mnohých návrhářů, za následek vznik butiků, kde se začínaly objevovat konfekce slavných značek, neboli pret-a-porter (doslova připraveno na nošení). Na rozdíl od exkluzivních výrobků haute couture nikdo nikdy nevlastní jedinečný kus oblečení a každý se musí smířit s horší kvalitou.

S tím souvisí i rostoucí náklonnost mnohých návrhářů k umělým vláknům sloužícím jako náhražka za drahé, ale přírodní materiály. Zajímavé je, že i když v roce 1940 vynalezl Otto Wichterle polyamidové vlákno silon, začaly se vyrábět populární nylonky v Americe, tolik oblíbené směnné zboží vojáků během II. sv. války.

 

Zdroje:

  • http://www.moda.cz/Kategorie/Styl_a_trendy/TricataLeta.html?action=detailℑ=2&albumName=album3#album3
  • http://www.topzine.cz/20-a-30-leta-minuleho-stoleti-ovlivnena-feminismem-a-valkou/
  • FORMÁČKOVÁ, M.: Zita Kabátová - Moje První republika. 2007, Praha: BVD, 1.
 

 

 

Fotogalerie: Móda