Cary Grant

„Byl tak jednoznačně nejlepší ze všech, že neznám nikoho, s kým bych ho mohl jen srovnat.“ - Howard Hawks

Cary Grant, jedna z největších a nejmilovanějších hvězd, které Hollywood kdy znal, se narodil roku 1904 v jihoanglickém Bristolu pod jménem Archibald Alec Leach (jméno, které pro svou postavu ve filmu Ryba jménem Wanda použil Grantův velký obdivovatel, John Cleese).

V šestnácti letech se přidal k dvouletému turné jevištní skupiny po USA a v rychle se rozvíjející zemi už zůstal. Dal se k divadlu, ale už na začátku třicátých let odjel do Los Angeles a uspěl na kamerových zkouškách studia Paramount, s kterým také podepsal první smlouvu. V prvních letech své herecké kariéry (debutem byl snímek „This Is the Night“ roku 1932) byl spíše šedou eminencí vedle ženských velkých jmen – Marlen Dietrich, Nancy Caroll či Mae West (na tu poslední později vzpomínal jako na jeho největší učitelku herectví). Teprve, když ho Paramount uvolnil studiu RKO, našel Grant svůj distinktivní výraz vedle Katherine Hepburn ve filmu „Sylvia Scarlett“. Když mu roku 1937 vypršela smlouva u Paramountu, Grant ji neprodloužil a stal se jako první velký herec nezávilslý na studiovém systému – což byl v oné době velice odvážný a riskantní tah.

Ten samý rok nastal konečně průlom v jeho kariéře. Prvním velkým hitem, snímkem „Topper“ (Přátelé z onoho světa) a posléze „The Awful Truth“ (Nahá pravda) se zařadil mezi hvězdy první velikosti. Poté už se hity jenom valily. Čtveřicí klasických filmů z let 1938 a 1940 se pak navždy zapsal do dějin kinematografie jako nezaměnitelný charakterní komik, byly to: „Bringing up Baby“ (Leopardí žena) „Holiday“, „His Girl Friday“ (Jeho děvče Pátek) a především pak „The Philadelphia Story“ (Příběh z Filadelfie).

„Tak dlouho jsem předstíral, že jsem tím, kým jsem chtěl být, že jsem se jím stal. Nebo se on stal mnou.“ -
Cary Grant

V té době už byla jeho hvězdná image odměřeného, lehce sarkastického a neodolatelného gentlemana natolik silná a zdánlivě neotřesitelná, že si jen stěží někdo dokázal představit, že by mohl hrát cokoli jiného. Stal se archetypem, idolem, definovaným svým mužným zjevem, specifickým smyslem pro humor a v neposlední řadě i svým nezaměnitelným středo-atlantickým přízvukem. Ale právě role ve filmech, které se těmto obrazům vymykali, patří ke Caryho vrcholům. Patří k nim zejména thrillery Alfreda Hitchcocka, pro kterého byl Grant koruním hercem (spolu s Jamesem Stewartem) – "Suspicion" (Podezření, 1941), "Notorious" (Pověstný muž, 1946), "To Catch a Thief" (Chyťte zloděje, 1955) a "North by Northwest" (Na sever severozápadní linkou, 1959) – nebo hitchcockovská komedie s Audrey Hepburn „Charade“ (Šaráda, 1963).

„Jediný herec, kterého jsem kdy miloval“ -
Alfred Hitchcock

Ceny Academie se mu celý život vyhýbaly, nominovaný byl pouze dvakrát – jako omluvu a ocenění jeho životního díla mu byl udělen Oskar až roku 1970. Jinak však neměl o uznání nouzi – jako jeden z opravdu mála současníků byl po několik desetiletí zárukou finančního úspěchu svých filmů a fanošků měl za svého života víc než dost. Americký filmový institut ho vyhlásil druhou největší mužskou filmovou hvězdou všech dob, v těsném závěsu za Humprey Boghartem. V listopadu roku 2004 ho časopis Premier prohlásil dokonce za Největší hereckou hvězdu všech dob. Ian Flemming přiznal, že při vzniku bondovek tvořil Bondovu postavu s předobrazem Caryho Granta v hlavě – a první Bond, Sean Connery byl do role vybrán také proto, že byl Grantovi typově podobný.

„Nejenom v tom nechci hrát, ale jestli v tom nebude Rex Harrison, nechci to ani vidět.“ - Cary Grant (odpověď na nabídku role profesora Higginse v My Fair Lady)

Posledním Caryho snímkem byl „Walk don´t run“ (1966) po kterém se rozhodl definitivně ukončit hereckou kariéru. V jistém smyslu tím siganilizuje definitivní konec zlaté éry Hollywoodu, jeho hřejivého lesku a jednoduché sofistikovanosti. Možná, že vedle nové generace vedené mladšími tvářemi – Jackem Nicholsonem, Dustinem Hoffmanem či Dennisem Hopperem – už pro něj nebylo místo, ale filmy, které po sobě zanechal se v nové době neztratily a stále v sobě nesou své kouzlo, jako připomínka klidnějších, méně chaotických dnů.

„Ztělesňuje něco co se dá popsat jako šťastnější dny – období, kdy jsme měli k hercům daleko jednodušší a čistější vztahy.“ - Pauline Kael

Cary Grant zemřel 29. listopadu 1986 na srdeční infarkt.

Zdroj: www.csfd.cz