Marlene Dietrich

Marlene Dietrich byla narozena 27. prosince 1901 jako Maria Magdalena Dietrich, adoptovaná von Losch a provdaná Sieber. Matka jediné dcery Marie Sieber, provdané Riva. Pocházela z dobré stavovské rodiny a měla starší sestru a přísnou matku. Velmi záhy přišla o oba otce, skutečného i adoptivního. V mládí studovala zejména jazyky a později hru na housle. Kromě rodného Berlína pobývala také ve Výmaru. Na počátku 20. let kvůli zranění ukončila slibně se rozbíhající kariéru houslové umělkyně a nastoupila hereckou školu Maxe Reinhardta.

Z řadové žačky se brzy stala berlínskou senzací a hrála všude a všechno. Dokázala hostovat v několika hrách za jedinou noc a na druhý den hned zase účinkovat v kabaretu nebo revue. Záhy se provdala za mladého asistenta režie, Rudiho Siebera a porodila mu dceru. Krátce po jejím narození se stalo jejich manželství pouze formalitou, která ovšem trvala až do manželovi smrti v 70. letech. Stali se spíše sami sobě potřebnými přáteli.

Ve 20. letech natočila zhruba dvacítku němých snímků v Německu a Rakousku. Dodnes se vedou spory o jejich přesný počet. První kroky k filmové slávě přerušilo těhotenství, ale když se vrátila zase zpět, nemusela už příliš dlouho čekat na čím dál tím lepší nabídky. Z první etapy jejího filmování byla nejvýznamnější produkce s Emilem Jannigsem TRAGEDIE LÁSKY, z té druhé MANON LESCAUTOVÁ se Siegfriedem Arnem a CAFÉ ELECTRIC s Willi Forstem. Po JÁ LÍBÁM RUČKU VÁM, MADAME s Harry Liedtkem hrála už jen samé hlavní role.

Koncem roku 1929 byla na divadle objevena Josephem von Sternbergem pro jeho novou zvukovou produkci s Emilem Jannigsem, kteří se vrátili po úspěšném období z Hollywoodu, MODRÝ ANDĚL. Její nové setkání s nyní už světoznámou hereckou hvězdou proběhlo zcela jinak, než na začátku dekády. Nyní už hrála o svou budoucí velkou kariéru. Nicméně při takové práci měla málo důvěry mimo samotného von Sternberga a tak po natáčení místo očekávané smlouvy v Německu podepsala zkušební smlouvu (na jeden film) pro Ameriku.

A podařilo se. MAROKO odstartovalo celou novou sérii hollywoodských filmů dua Dietrich-von Sternberg a až do roku 1935 tvořili společně ty nejlepší filmy svých kariér. X-27, ŠANGHAJSKÝ EXPRES, PLAVOVLASÁ VENUŠE, RUDÁ CAREVNA a ŽENA A TATRMAN. Mezitím se rozloučili jen krátce - Marlene ukázala Paramountu v PÍSNI PÍSNÍ, že může točit i s někým jiným. A Joe, snad aby znovu pocítil jaké to je, tvořit bez své dokonalé múzy, vytvořil AMERICKOU TRAGÉDII. Pak se jejich cesty rozešly a Marlene sama nejprve účinkovala v barevném filmu ZAHRADA ALLÁHOVA, dále se nechala „půjčit“ do Anglie, aby natočila RYTÍŘE BEZE ZBRANĚ. Uměla i výtečné komedie a společenské filmy, jakými byly POKUŠENÍ (kde po MAROKU opět vytvořila pár s Gary Cooperem) nebo ANDĚL (tady se naposledy nechala obléci Travisem Bantonem a jedinkráte režírovat Ernstem Lubitschem).

Tehdy, ve 30. letech, se také stala oficiální rivalkou Grety Garbo.

V roce 1937 jí vypršela smlouva u Paramountu a musela svést boj s Jedem pokladem. Tehdy se také stala americkou občankou. Po nucené dovolené v roce 1938 se v roce 1939 vítězoslavně vrátila jako hvězda Universalu ve westernu VZPOURA ŽEN. Začátkem 40. let pomohla Johnu Waynovi v pokračování jeho kariéry novým směrem a aktivně se začala podílet na Druhé světové válce, pomáhala americkým vojákům jak jen se dalo. Pracovala v kantýnách jako některé další hvězdy, tančila s vojáky a hrála pro ně speciální představení. V poslední fázi války s nimi také jezdila po Evropě a Africe. Posledním filmem, který natočila, aby měla dostatek prostředků na tyto aktivity, byl její druhý barevný blockbuster KISMET. Byla to její jediná práce u MGM, dva roky po odchodu Garbo.

V Německu se mezitím stala zrádkyní z toho prostého důvodu, že bojovala proti Adolfu Hitlerovi, a mluvilo se zejména o jejích četných avantýrách (a židovském ovlivňování). Konečně, mezi její přátelé a milence patřila skutečně řádka zvučných jmen lidí z celého světa. Byli to umělci všech národností a obojího pohlaví (Maurice Chevalier, Mercedes da Acosta, Ernest Hemingway nebo později Yul Brynner... ti všichni patřili do její "stáje“). Její zjevná bisexualita také patřila mezi největší triumfy už od dob jejích začátků.

V poválečné době pozvolna navazovala na své nejslavnější roky, mnohé se ale změnilo. Točila ještě sice některé velmi zajímavé filmy, jako byl MARTIN ROUMAGNAC s její životní láskou Jean Gabinem, ZAHRANIČNÍ AFÉRA Billyho Wildera nebo TRÉMA Alfreda Hitchcocka... V RANČI ZLOČINCŮ dokázala rozběsnit Fritze Langa tak, že film málem nedotočili a SVĚDEK PRO OBŽALOBU nemohl být nominován v některých kategoriích na Oscarech čistě proto, aby se nevyzradila jeho pointa.

Po té se stala jednou z mnoha, kteří pomohli CESTĚ KOLEM SVĚTA ZA 80 DNŮ a ve svých posledních filmech už jen bilancovala účty se svým filmovým já. V DOTEKU ZLA znovu použila svůj cikánský kostým ze ZLATÝCH NÁUŠNIC, aby pomohla příteli Orsonu Wellesovi z finančních problémů. V NORIMBERSKÉM PROCESU neexistovala jiná volba pro roli paní Bertholdové, než byla Marlene. PAŘÍŽI V LETNÍM PARNU dodala potřebný lesk a v KRÁSNÉM GIGOLOVI dokázala světu, že se může směle postavit i té nejmladší generaci.

Co znamenaly ty poslední filmy pro ni a její publikum není ovšem tak důležité jako to, co jí doopravdy pomohlo upevnit status živoucí legendy. Byla to koncertní One-Woman-Show, kterou si poprvé zkusila počátkem 50. let v Las Vegas. K dokonalosti ji později doladila s Burtem Bacharachem, který tu a tam pomohl vytvořit nové aranžmá. Nebylo možné více zasahovat do jejího projevu, vždyť Marlene byla profesionálka už od konce 20. let, kdy nahrála svou první desku.

Naposledy před lidmi vystoupila v 70. letech. Poté se odebrala do naprostého soukromí a komunikovala s okolním světem jen pomocí telefonu. Zemřela 6. května 1992 ve svém bytě v Paříži. Její tělo bylo později převezeno do rodného Berlína a byla pochována vedle své matky. V takovém Berlíně, který milovala za svého mládí.

V roce 2000 vznikl na základě knihy, kterou o ní napsala její dcera, německý film MARLENE s Katjou Flint v hlavní roli. O dalších, zejména amerických adaptacích, se stále spekuluje.

Zdroj: www.csfd.cz