Nat King Cole

Nat King Cole, občanským jménem Nathaniel Adams Coles (17.3.1919 - 15. 2. 1965), byl americký jazzový pianista, skladatel a zpěvák s jemným barytonovým hlasem. Byl jedním z prvních afroameričanů, kteří se pravidelně objevovali v televizních pořadech a po smrti dosáhl celosvětové popularity. Řadí se mezi nejvýznamnější postavy hudební historie Spojených států.

Narodil se v Montgomery, hlavním městě státu Alabama. Ve čtyřech letech se rodina přestěhovala do Chicaga v Illinois. Jeho otec byl duchovní, od své matky Perliny, kostelní varhanice, se v dětství začal učit hrát na varhany. Měl tři bratry Eddieho, Ika a Freddyho. Rodina žila na chicagském předměstí Bronzeville. V roce 1936 začal hrát v bandu Rogues Of Rhythm. Poté se roku 1939 stal zakládajícím členem losangelského jazzového King Cole Tria. Vedle hraní na piano se od 40. let stále více věnoval zpěvu a účinkoval s řadou velkých orchestrů. Objevil se v mnoha televizních pořadech, stejně jako ve filmech. V 50. a 60. letech směřoval svou produkcí k většinovému středovému proudu pop music, čímž získal masovou popularitu. 23. 8- 1956 zpíval v San Franciscu na Republikánském národním sjezdu, který nominoval prezidentského kandidáta. O čtyři roky později se zúčastnil také Demokratického národního sjezdu 1960, kde podpořil prezidentského kandidáta Johna F. Kennedyho. Poté jej Frank Sinatra vybral jako jednoho z umělců, který účinkoval v rámci inauguračních plesů 20. ledna 1961. V roce 1948 se rozvedl s první ženou Nadine Robinsonovou. Šest dnů poté se oženil podruhé se zpěvačkou Marií Hawkinsovou Ellingtonovou, se kterou vychovával pět dětí: zpěvačku Natalie (nar. 1950), adoptovanou dcerou Carole (dceru sestry Marie, 1944-2009), adoptovaného syna Nata Kellyho Colea (1959-1995), který zemřel na AIDS ve 36 letech a dvojčata Casey a Timolinu (nar. 1961). Zemřel ve 45 letech na karcinom plic v Nemocnici sv. Jana (St. John's Hospital) v kalifornské Santa Monice. V roce 2000 byl in memoriam uveden do Síně slávy Rock and Rollu.

Frank Sinatra

Legenda světové populární hudby, zpěvák a herec, vl. jm. Francis Albert Sinatra. Majitel dokonalého hlasu, zpěvák výborných technických kvalit, schopný dokonalého vcítění do písně. Původem z amerického státu New Jersey (narozen v r. 1915, syn italských rodičů). Pod vlivem Binga Crosbyho začínal na večírcích a v kavárnách, později zpívá v místních rádiích. V r. 1939 přijímá angažmá v orch. Harryho Jamese. Z té doby pocházejí i první nahrávky. V letech 1940 - 42 zpívá s orchestrem Tommy Dorseye, stává se velmi populárním a hlavně ženským idolem. S Dorseym nazpíval řadu úspěšných písní, např. I´ll Be Seeing You, East Of The Sun, I´ll Never Smile Again, Night And Day atd. Objevuje se i ve filmových muzikálech Las Vegas Nights (1941) a Ship Ahoy (1942). Jako sólista nahrává od r. 1943 a jedním z prvních sólových hitů je např. píseň All Or Nothing At All. V r. 1944 účinkuje v dalších muzikálech Higher And Higher (z něho hit I Couldn´t Sleep A Wink Last Night) a Step Lively. Objevil se i v muzikálu On The Town a v hud. komedii Anchor Awerligh (1945), ze které pochází další hit - I Fall In Love Too Easily.
Za roli v krátkém filmu The House I Live In dostal Oscara. Po řadě dalších hitů, např. It Happened In Brooklyn (1947), Kissing Bandit (1948) a Double Dynamite (1951) dochází počátkem 50. let k ústupu z nejvyšších pozic, přestože i další nahrávky jsou vesměs velmi ceněny.
V r. 1953 slaví úspěšný návrat jako herec ve filmu From Here To Eternity (Oscar) a postupně se prosazují i další nahrávky (např. s orchestry Gordona Jenkinse, Billyho Maye, Nelsona Riddlea a Quincy Jonese). Alba „Come Fly With Me“ a „Sings For Only The Lonely“ se dostávají na vrchol amer. hitparády, za desku „Come Dance With Me!“ dostává cenu Grammy.
V 50. letech hraje i v řadě dalších muzikálů, např. Young At Heart (1954, se slavnou titulní písní), Guys And Dolls (1955), High Society (1956), Pal Joey (1957), Can Can (1960). Role získal i v řadě filmů, např. The Man With The Golden Arm (1955, přepis divadel. hry), Johnny Concho (1956), King Go Forth (1958), A Hole In The Head (1959). V r. 1960 se staví do čela vlastní gramofirmy Reprise.
Svůj okruh posluchačů si udržuje i v 60. letech. Mezi nejúspěšnější písně tohoto období se zařadily: Pocketful Of Miracles (1961), Call Me Irresponsible (1963), Strangers In The Night (1966, cena Grammy, 1. v amer. hitp.), Something Stupid (1967, duet s dcerou Nancy, 1. v amer. hitp.). Mezi alby se nejlépe vedlo deskám „Nice ´n´ Easy“, „Strangers In The Night“ - obě 1. v amer. hitp., „September Of My Years“, „A Man And His Music“ - v obou případech cena Grammy.
Úspěšné filmové role absolvoval ve filmech Manchurian Candidate (1962), Robin And 7 Hoods (1964), Von Ryan´s Express (1965), Assault On A Queen (1966), Tony Rome (1967), Lady In Cement (1968), The Detective (1968). Zároveň začíná pracovat i jako film. producent a režisér (v r. 1965 film None But Brave).
Po krátké pauze v nahrávání poč. 70. let se vrací, nicméně stále více ustupuje z hvězdných pozic. V r. 1977 se objevil v televizním filmu Contract On Cherry Street a v r. 1980 v TV filmu First Deadly Sin. Po albu „L. A. Is My Lady“ se nové nahrávky neobjevují. Zemřel v květnu 1998.

Johny Cash

Jeden z nejvýznamnějších představitelů americké country & western, vl. jm. John R. Cash, nar. v roce 1932 ve st. Arkansas. Vychází z kořenů blues, folku i rockabilly. První countryovou skupinu sestavuje v roce 1950 za své vojenské služby v tehdejší NSR. Z té doby pochází i jeho první zveřejněná skladba - Hey Porter (1953). O rok později, už v Memphisu, začíná spolupracovat se skupinou The Tennessee Three (Marshall Grant - g, Luther Perkins - g, Red Kernodle - steel g). Od r. 1955 nahrávají pro firmu Sun. Po odchodu Kernodlea se název skupiny mění na přechodnou dobu na Tennessee Two a k předchozímu jménu se vracejí pro příchodu bubeníka Billa Hollanda. Prvním hitem u firmy Sun byla písnička Cry Cry Cry a skupina v té době spoluúčinkuje i s Elvisem Presleym a Carlem Perkinsem. V roce 1956 se Johnny Cash rozhoduje stát se profesionálem a v témže roce sklízí úspěch s písničkou I Walk The Line. V roce 1958 přecházejí ke společnosti CBS a krátce na to následuje úspěšné album.
Počátkem 60. let se v Cashově životě objevují rostoucí problémy s drogami a alkoholem. V r. 1963 začíná zpívat v duu s June Carter (od roku 1968 manželé), ale velký comeback se mu podaří až na konci 60. let, kdy natáčí řadu úspěšných alb, z nichž úplně první bylo nahráno při koncertě ve věznici.
Na počátku 70. let se Cash objevuje v několika filmových rolích, ale celkově bylo toto desetiletí relativně méně úspěšné. V letech osmdesátých natáčí několik zajímavých a komerčně úspěšných alb se svými muzikantskými vrstevníky a stejně jako Cash, uznávanými hvězdami americké pop music. S řadou dalších natočil dueta. Postavení žijící legendy C&W a pop music obecně si držuje i později.
Cash pracuje též jako hud. a film. producent a hrál v několika filmech a TV seriálech (Five Minutes To Live - 1958, Murder In Coweta County - 1982, atd). V r. 1999 dostal Grammy za celoživotní dílo.

Edith Piaf

Slavná francouzská zpěvačka, legendární představitelka šansonového žánru. Narozena r. 1915 v Paříži, vl. jm. Édith Giovanna Gassion. Často banální texty dokázala svým projevem povýšit na umění. V r. 1935 ji objevil na ulici majitel baru Louis Leplée. Ten ji uvedl na scénu pod jménem Môme Piaf. Poté žije a spolupracuje s textařem R. Assoem. První triumf slaví v r. 1937 na scéně A.B.C.
Po druhé světové válce se stává nejpopulárnější francouzskou zpěvačkou doma i v zahraničí (vč. USA). Po r. 1949 ale začínají narůstat její problémy s alkoholem a drogami. V r. 1962 se provdala za zpěváka Théa Sarapa. Kromě něho pomohla na scénu i dalším interpretům (Charles Aznavour, Gilbert Bécaud, Yves Montand, Georges Moustaki).
Zemřela v říjnu 1963. K nejslavnějším písním patří např. Non, je ne regrette rien, L´etranger, Milord, Mon légionnaire, La foule, La Vie En Rose.

Karel Hašler

Karel Hašler se narodil v dělnické rodině. Oba jeho rodiče pracovali ve smíchovských sklárnách. Původně se na popud otce vyučil rukavičkářem, ale v tomto řemesle nespatřoval svou budoucnost a velmi brzy (nedlouho po získání výučního listu) utekl k divadlu. Nejdřív vystupoval v kočovných divadelních společnostech Choděry a Dobrovolného, 1901 v Brně a o rok později v Lublani. 1903 - 1915 byl členem Národního divadla, zároveň účinkoval v různých kabaretech a varieté (Lucerna, Rokoko). Po vzniku ČSR Lucernu několik let vedl a založil v Praze velkou revue po vzoru pařížských, která však měla jen dočasný úspěch.
S filmem přišel do styku již během první války (ČESKÉ HRADY A ZÁMKY, krátké entrée pro hru Pán bez kvartýru - 1915, AHASVER o poslušném manželovi exaltované malířky Kvapilové v podání R. Naskové - 1915). Největšího uměleckého filmového úspěchu dosáhl dvěma rolemi taktéž v němém filmu. Doktor Uher v BATALIONU a varhaník ve Fričově VARHANÍKU U SV. VÍTA. Obě patří k největším kreacím českého němého filmu a kritika je tehdy srovnávala s umělci mezinárodního kalibru.
S nástupem zvukového filmu se vrhl na tvorbu filmové hudby a písniček. Hned první český zvukový film TONKA ŠIBENICE (1930) byl uveden dvěma jeho písničkami - Hradčany krásné a Když v Praze padá první sníh. Roku 1932 hrál v Innemannově filmu PÍSNIČKÁŘ, který sám napsal a zároveň je jeho biografií. Odtud pochází mimo jiné jeho nejznámější šlágr Ta naše písnička česká. V následujících letech vytvořil na dvacet filmových rolí, z nichž za zmínku stojí hlavně Josef Dobrovský ve filmu ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ (1934). Objevil se třeba v MATCE KRÁČMERCE s Antonií Nedošínskou, AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935) s Hugo Haasem, HORDUBALECH (1937), ŠVANDOVI DUDÁKOVI (1937), BABIČCE (1940), PANTÁTOVI BEZOUŠKOVI (1941), ROZTOMILÉM ČLOVĚKU (1941) s Oldřichem Novým a Natašou Gollovou.

Písničky začal skládat již před první válkou pod vlivem svého švagra Rudolfa Frimla. Jeho písně se rychle staly velmi populárními nejen pro výrazný patriotický obsah a lásku k Praze, ale také kvůli krásným melodiím a velmi často štiplavému obsahu na úkor politiků. V tomto duchu pokračoval i po vzniku nové republiky. Mnohdy mu prý stačil jeden den, aby o nějakém dalším skandálu složil a nazpíval novou píseň a brzy si ji zpívala celá Praha. Popularita jeho písní stoupala zároveň s tím, jak se ze západu blížila hrozba nacistické okupace a války. Postupně se stával stejně významným a známým kabaretiérem, jako byl tehdy třeba Vlasta Burian nebo Ferenc Futurista. Jeho populárita a velké úspěchy samozřejmě vedly k bohémskému stylu života, který se nelíbil jeho manželce Zdeně. Hádali se o výchovu synů (Karel a Gino, kteří oba později odjeli do USA). Od třicátých let žijí odděleně.

Za druhé světové války pořádal pro lidi písňové večery burcující protiněmecké pocity a odpor proti okupantům. Opět se vrátil k svému starému parodování politiky skrze písničky. Ale Gestapo to nenechalo jen tak být. Přijeli si pro něj na natáčení exteriérů pro film MĚSTEČKO NA DLANI (1942), tři dny ho vyslýchali a pak ho propustili s tím, aby přestal brojit. Ale nepřestal a dál zpíval písničky o tom, jak "nacisti dopadnou na čumák". Za několik dní, 2. září 1941, si pro něj přišli podruhé a opět na natáčení exteriérů MĚSTEČKA NA DLANI. Tentokrát jej však již nepropustili. Po mnoha krutých výsleších byl v půlce října odvezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde v prosinci na následky zkopání na schodech zemřel. Podle jiné verze ho přivázali k umyvadlu v mučírně a tak dlouho polévali studenou vodou až umřel.
Z jeho písniček se jich mnoho zachovalo i do dnešních dnů, za všechny například "Po starých zámeckých schodech", "Kampak na nás, bolševici", "Pětatřicátníci", "Dopis ze zákopů", "Čí je Praha? Naše!", "Ta naše písnička česká" a mnoho dalších. Uvádí se, že napsal až tři sta písniček.
Toto je prý jeho poslední píseň, kterou složil ještě v koncentráku: "Hlava mi klesá uprostřed boje, dech poslední patří jen vám, vy Čechy krásné, vy Čechy krásné; ty Praho moje! Budete žít, já umírám..."

"Hoši od gestapa, vy tu klidně spíte, vy se odtud domů nikdy nevrátíte. Nevrátíte vy se nikdy domů zpátky, budou pro vás plakat otcové i matky. Zůstanete tady jako bídné trety, budou pro vás plakat Gertudy i Grety..."

R. A. Dvorský

Glenn Miller

trombonista, skladatel a dirigent (1. března 1904-prosinec 1944), se rozhodl v roce 1942 vstoupit dobrovolně již jako slavný muzikant do amerických ozbrojených složek. V září 1942 se mu podařilo přesvědčit armádu, aby jej přijala do svých služeb. Jeho orchestr v rámci amerického letectva se stal téměř okamžitě jedním z nejoblíbenějších nejen pro letce, ale i pro civilisty. Absolvoval až 35 koncertů měsíčně a další byly vysílány rozhlasem.
Páteční prosincové ráno v jižní Anglii roku 1944. Hustá mlha, teplota pod nulou, naprosto nevhodné podmínky pro létání. Předpověď počasí však říká, že kolem poledních hodin by se měla mlha zvednout. Na letišti Twinwood nedaleko Bedfordu severně od Londýna čeká na odlet kapelník, major amerického letectva Glenn Miller. O povětrnostních podmínkách prohlásil, že "i ptáci musí zůstat na zemi".
V časných odpoledních hodinách se ale mlha přece jen trochu zvedla, takže jednomotorový letoun Noorduyn C-64 Norseman s třemi muži na palubě včetně Millera startuje směrem na Paříž. Tam na něj již čekají členové jeho Big Bandu amerického letectva. Připravují se na koncert, který má dodatečně oslavit přestěhování nejvyššího velitelství spojeneckých expedičních sil (SHAEF) do Versailles, jež bylo dokončeno počátkem října 1944.
Lidé z posádky na letišti Twinwood byli poslední, kteří Glenna Millera viděli. Jeho letoun do Paříže nikdy nedorazil, zmizel kdesi nad Lamanšským průlivem. Trosky stroje či těla obětí se nikdy nenalezly. Havárie byla přičítána špatným povětrnostním podmínkám. I tak se ale objevily "zaručené" teorie o atentátu či dokonce zvěsti, že Miller byl spatřen na různých místech i po datu nehody.
Letoun, v kterém Glenn Miller cestoval, se zřejmě nešťastnou shodou okolností stal "terčem" bomb britského Královského letectva. Letoun se zřejmě vinou chybné navigace zapříčiněné mlhou ocitl v nesprávný čas na nesprávném místě. Zničení jeho letounu zásahem bomby by také vysvětlovalo, proč se nikdy nenašly trosky či ostatky obětí. Asi před 10 lety byl odhalován na americkém vojenském hřbitově Madingley nedaleko Cambridge jeho památník. I dnes se CD se starými nahrávkami Glenna Millera a jeho orchestru dobře prodávají.